Projekt reflektující minulost ukrytou v úhledném industriálním prostoru. Industriální architektura mě velmi inspiruje a i můj ateliér v Praze se nachází v bývalé tovární budově v historické industriální čtvrti.
Nejprve byla Pragovka výstavní továrnou na automobily, posléze se zde masivně produkovaly tanky a letadla pro německou armádu za druhé světové války. Prostory s bohatou a vrstevnatou historií vždy přináší zajímavé podněty a podobně vnímám také Fábrica do Braço de Prata jejíž historii jsem si prostudovala. Produkce zbrojního materiálu a vývoz zbraní do celého světa. Vše ještě umocněné tím, že Portugalsko bylo za druhé světové války neutrální zemí. Hlubší ponor do historie továrny mně přivedl ke zjištění, že továrna dodávala zbraně převážně do koloniálních válek.
Rozhodla jsem se vizualizovat tyto zprávy formou velkoformátových kreseb.
Kresby jsou kolážemi událostí, které postihly kolonializovaná území i kolonizátory. Události minulosti i současnosti. Dobití a podmanění ráje, které změnilo nejen krajinu ale i výrazy tváří původních obyvatel. Na každé z kreseb je v prvním plánu výrazná tvář a pozadí tvoří reprodukce a kresby vojenské techniky a průmyslu, válečné scenerie a výjevy z každodenního života vojáků i civilistů.
Vše se prolíná a vrství jako film, který nemá konce. Částečná transparentnost tváře propouští trpké obrazy minulosti i přítomnosti v hlavách utlačovaných i utlačitelů.
Každý dotyk zanechává vzpomínku, každý úder zanechává bolest, každá invaze zanechává prázdnotu, každá myšlenka nese své následky.