ladakh 11, akryl na plátně, 54,5×174,5, 2011 
ladakh 10, akryl na plátně, 150×280, 2010-2011 
ladakh 9, akryl na plátně, 138×247, 2009 
ladakh 8, akryl na plátně, 138×247, 2009 
ladakh 7, akryl na plátně, 153×130, 2009 
ladakh 6, akryl na plátně, 194×90, 2009 
ladakh 5, akryl na plátně, 150×99, 2009 
ladakh 4, akryl na plátně, 185×110, 2009 
ladakh 3, akryl na plátně, 150×175, 2008 
ladakh 02, akryl na plátně, 100×120, 2009 
ladakh 2, akryl na plátně, 110×185, 2008 
ladakh 01, akryl na plátně, 150×185, 2008 
ladakh 1, akryl na plátně, 100×140, 2008
„Zavírám oči a ocitám se ve světě důvěrně známém. Hluk velkoměsta pomalu tichne, spěch se vytrácí, čas se zpomaluje, zůstává jen dech a tlukot srdce.
Jsem tu, uprostřed krajiny, která nepatří člověku, ale Bohu. Duše je konečně volná. Ve chvíli se přede mnou otevírá nekonečný horizont a čerstvý proud vzduchu naplní mé tělo. Vznáším se nad vrcholky… jsem pták letící nad krajinou hor, řek a kamenných plání… v dálce stojí Dzo, má hustou černou srst, vypadá jako Belzebub… krátce zahlédnu jeho divoké oko, pak se ztrácí na své cestě mezi sutí. V dálce naříká osel- není to nářek, jen volání druha, ale zvuk je to tak žalostný, až srdce zabolí. Jsem jedním z těch zázračných tvorů, jsem jako první a poslední člověk na Zemi, obklopena tichem, naplněna tichem.“