8, akryl na plátně, 150×200, 2011 
7, akryl na plátně, 150×200, 2010 
6, akryl na plátně, 150×200, 2010 
5, akryl na plátně, 150×200, 2010 
4, akryl na plátně, 150×200, 2010 
3, akryl na plátně, 150×200, 2010 
2, akryl na plátně, 150×200, 2010 
1, akryl na plátně, 150×200, 2010
Na počátku této práce „OHNĚ“ bylo setkání s (Ivanem Jaškem) – mým učitelem hry na kytaru. Nejdříve se naše múzické duše potkaly na poli hudebním a posléze i na poli malířském. Lekce hudby vyústily v audio-vizuální fůzi nazvanou OHEŇ. S návrhem realizace společného projektu přišel Ivan.
Na začátku se mi téma OHEŇ zdálo příliš banální a připomnělo trochu natvrdlé – tematické zadání ještě z dob studia na střední škole – zadání semestrální práce znělo – ŽIVLY. Ale postupně, jak jsem začala do tématu více a více pronikat – otvíraly se mi brány do neskutečných ohňových hloubek. V době, kdy mě paralyzoval jakýsi vnitřní chlad, se ohně staly ohromným ventilem pro filtraci mnoha nastřádaných pocitů a postupně vytvořily svůj vlastní svět žhnoucích, skomírajících, hladících, pálících, syčících, volajících, mizejících a opět obnovujících a sílících plamenů, které dokážou věrně personifikovat každý pohyb-pochod mé mysli a duše.
Před časem jsem četla povídku od Haruki Murakamiho…spisovatele, který mě v posledních letech stále doprovází. Ztotožňuji se s jeho osamocenými hrdiny příběhů, které mají vždy lehce transcendentní přesah. V povídce nazvané Krajina s žehličkou vystupuje postava staršího muže, který uprostřed noci pravidelně zapaluje mohutnou vatru na pobřeží moře…jednou se u velkého ohně setkává mladá dívka s tajemným mužem…společně hledí tiše do ohně…muž říká dívce… “Oheň, moje milá, oheň má tvar, který není ničím omezený. A právě zato v něm člověk, který se do něj dívá, může zahlédnout, co má v té chvíli na srdci. A když začneš mít při pohledu na oheň pocit klidu-je to proto, že se klid, který nosíš v sobě -odráží v tom ohni. V každém ohni se to ale zahlédnout nedá. Aby se to mohlo stát..musí být i ten oheň svobodný. Aby oheň mohl být svobodný. Musíš mu na to přichystat příhodné místo. Jediný důvod, proč jsem se usadil tady v této díře, byl ten, že se tu na pláži vyplavuje mnohem víc dřeva než kde jinde. Nic jiného v tom nebylo. Vlekl jsem se celou tu dálku sem jenom kvůli ohňům… „
V tomto příběhu se autor vrací také k povídce od Jacka Londona Rozdělat oheň ..osamělý cestující muž se uprostřed zasněžené Aljašky pokouší o zapálení ohně. Pokud se mu to nepodaří, čeká ho jistá smrt. Zmrzne. A slunce se chýlí k západu.
Mé ohně mění tvar a sílu ale stále hoří…